Pět v jednom - aneb poznáváme Boží dary
Pět v jednom – aneb „poznáváme Boží dary“
Motto: Člověk má mnohé zvláštnosti a jednou z nich je i to, že cenu toho co má si uvědomí teprve ve chvíli, kdy to co vlastnil, ztratí.
O víkendu 26.-27. ledna jsme se opět sešli v Horažďovicích, abychom spolu prožili dva dny. My – to tentokrát znamenalo 18 dětí, 1 skvělá asistentka a 3 řeholní sestry. Čekal nás „nadlidský úkol“ – prožít během 24 hodin dnů 5 – a to každý úplně jiný.
Protože většina popisů je záležitost dosti nudná, tak to vezmu letecky. Děti se uložily ke spaní na provizorní molitany a čekaly na budíček. Když se ozval, tak se poděkovalo za nadcházející den. A hurá na plnění úkolů. Jenže, když vám chybí jedna ruka, tak se všechno dělá hůř, jen zkuste zametat a mýt nádobí s jednou rukou. I takové složení pyžama je docela fuška. To vše dokreslují doložené fotografie. Ale naštěstí v tom nikdo nebyl sám, ale na všechno jsou dva nebo dvě, takže se to zvládne snáz. Na konci dne však byli všichni rádi, že mají zase ruce dvě a hned jsme také lépe rozuměli evangeliu, ve kterém Pán Ježíš uzdravil muže s ochrnutou rukou. „Večer“ pak každý dostal jako odměnu papírovou kytičku.
A nastal „den druhý“. Tentokrát nám službu vypověděla jedna noha. No, jen to zkuste sejít po schodech po „jedné“ (tedy spíš doskákat) a zvládnout překážkovou dráhu - a to ještě s dvoukilovým nákupem!!! Zase jsme na to však dva a tak nikdo neprohraje. A také všichni obstáli v nové soutěžní disciplíně zvané „vědomostní trakař“, ve které o vítězi rozhodovala paměť, rychlost i hbitost.Víc neprozradíme. Večer druhého dne zakončilo vyprávění, tentokrát o uzdravení chromého a zase každý dostal kytičku.
Co přinese „třetí den“? Na ten se nejvíce těšili organizátoři. Pro děti byl nejtěžší, a tak se před ním důkladně naobědvaly. Proč byl nejtěžší? Jelikož všichny děti oněměly. A zkuste řešit složité problémy a úkoly bez mluvení a bez tužky a papíru!!! Najít schované puzzle a trefně předvést vylosované zvíře atd. A tak se v klášteře na chvíli objevily dvojice slonů, žiraf, opic, raků, šneků, žab, tučňáků a hadů. Na konci tohoto náročného dne, který děti zase zvládly, i když některé se ztrátou několika bodů pro porušení základního pravidla „nemluvit“. A zase tu bylo evangelní vyprávění, tentokrát o uzdravení němého a zasloužená kytička.
Čtvrtý den jsme si vyzkoušely, jak to mají těžké všichni, kdo jsou slepí. Jak moc se musí spoléhat na sluch, co je to stojí i obyčejná chůze… Inu, zrak je prostě úžasný dar, na tom jsme se shodli úplně všichni.
Pátý den byl tak náročný, že nebylo možné, aby ho prožili úplně všichni, Jeden z dvojice totiž úplně ochrnul. Teď si děti mohly vyzkoušet jaké to je, starat se o takto postiženého člověka. Kolik je k tomu potřeba opatrnosti, jemnosti, ohleduplnosti…a taky spolupráce, protože nikdo by nedokázal svého kamaráda dopravit bez cizí pomoci na židli. A aby bylo veselo, tak jsem v druhé části vytvářely „živé mumie“. Teď už každý věděl, nač si měl přivézt toaletní papír… ale pozor, po použití se nesměl vyhodit,ale zase pěkně namotat nebo složit. Doložené foto se příznačně jmenuje: „Katastrofa“.
Jelikož se blíží konec stránky, musím skončit i já. Duchovní večerní program i výrobu dárků během nedělního dopoledne trochu přiblíží přiložené fotografie. Faktem je, že společně vytvořená „Zahrada Božích darů“ se nám líbila všem.
