Jdi na obsah Jdi na menu
 


Farníček 12/07 - 9. září 2007

28. 9. 2007

Charita nabídla pomoc lidem postiženým zemětřesením v Peru

Charita ČR se rozhodla uvolnit ze svého krizového fondu 4 000 dolarů a vyhlásit veřejnou sbírku na pomoc obětem zemětřesení v Peru.

V naší farností tato sbírka proběhne v nedělí 16. září během bohoslužeb!

Zemětřesení o síle 7,9° Richterovy stupnice zasáhlo tuto latinskoamerickou zemi jižně od hlavního města Lima ve středu 15. 8. v 18:41 hod. tamního času. Podle peruánských údajů si vyžádalo kolem 520 obětí na životech, 1500 osob bylo zraněno a asi 35 tisíc lidí se ocitlo bez přístřeší. „Otřesy srovnaly se zemí stovky budov včetně čtyř nemocnic a šestnácti škol, u dalších stovek objektů je narušena statika,“ popsal aktuální situaci velvyslanec Republiky Peru v Praze Alberto Salas Barahona na mimořádné tiskové konferenci v Plzni. „To také mj. znamená převážet zraněné do vzdálených nemocnic, což značně komplikuje situaci. Například město Pisco je z 90% srovnáno se zemí.“ Poškozeny jsou navíc mnohé silnice, vodovody, kanalizace, přerušeno je elektrické vedení, telefonní spojení atd. Materiální pomoc musí být do postižených oblastí dopravována buď po vodě nebo letecky. „Velký problém je s nedostatkem pitné vody, potravinami, hygienou. Vládě se podařilo zajistit očkování postižené populace (asi 500 tis. osob) proti tetanu, je však potřeba ještě zajistit vakcinaci obyvatelstva proti žloutence, léky na střevní potíže a antibiotika proti respiračním nemocem, protože v Peru je v tomto období zima,“ uvedl dále velvyslanec A. S. Barahona a dodal: „Značná část obyvatelstva zůstala bez střechy nad hlavou. Prvotním úkolem je ošetřit nemocné, zajistit lidem nezávadné potraviny včetně vody a alespoň provizorní ubytování. Materiální škody jsou značné, rekonstrukce si vyžádají miliony dolarů. Bez zahraniční pomoci bychom se neobešli. Proto jsme vděčni všem, kteří nám nabídli pomoc. Velmi si vážíme pomoci české vlády i Charity, které nás okamžitě kontaktovaly.“

Peníze budou zaslány na speciálně zřízené konto Charity v Peru, která je stejně jako Charita ČR členem mezinárodní konfederace Caritas Internationalis a má v Peru vysoký kredit. Iniciátorem veřejné sbírky se stala Diecézní charita Plzeň, neboť právě ona má úzké kontakty se zeměmi Jižní Ameriky prostřednictvím projektu Adopce na dálku do Bolívie a Paraguaye. Číslo účtu u České spořitelny je 22770022/0800, VS 142. Do současné doby se podařilo vybrat 95 tisíc korun. Podporu přislíbil i plzeňský biskup František Radkovský a zastupitelé města Plzně prostřednictvím náměstkyně primátora Marcely Krejsové.

 Podle tiskové zprávy Diecézní Charity Plzeň,  23.8.2007

Celostátní setkání mládeže v Klokotech u Tábora (13.-19.8.2007). „Z celé ČR přijelo skoro 6 000 lidí. Z  klatovského vikariátu se sešlo 18 lidí, ze Švihova jsme jely dvě. Příjezd mě docela pobavil, čekala jsem, že budeme tak dvě hodiny bloudit po Táboře, ale nestalo se tak. Hned na nádraží nás uvítalo asi 15 lidí oblečených do oranžových trik s vlaječkami a poradili nám, kam jít. Vlastně jsme takto oblečené lidi potkávali celý tábor, převáděli nás přes přechody, svítili nám na cestu, když jsme se vraceli z Klokot atd. Ve škole, kde byla ubytovaná naše diecéze společně s pražskou, jsme dostali visačky, mohli jsme s nimi jezdit zadarmo městskou dopravou.

Každý den byla na programu katecheze a bohoslužba, které také vysílala televize Noe a rádio Proglas v přímém přenosu. Nejvíce mě zaujala katecheze Vojtěcha Kodeta, který mluvil na téma Eucharistie. Musím říct, že to byl opravdu velký zážitek, smáli jsme se od té doby, co začal mluvit, až do té doby než přestal. Jeho výroky byly nezapomenutelné, třeba když chtěl říct něco naší mluvou: „…když mi to konečně docvaklo, tak to bylo fakt hustý.“ Nebo přirovnal některé lidi v kostele k oknům: „Okna jsou v kostele tisíce let a vůbec to s nimi nic nedělá.“ Také jsme si denně mohli vybrat asi z 30 workshopů (něco jako přednášky) na různá témata, takže si každý mohl vybrat, co ho zajímá a baví. Vždycky, když jsem šla na nějakou přednášku s Klatováky, seděla jsem pěkně v první řadě - mají ostré lokty. Mě osobně se nejvíc líbil workshop p. Balíka: „V hlavě jako v úle aneb jak se vyznat ve svém srdci“. Mluvilo se o králi Davidovi a jeho hříchu. Zamýšlel se nad tím, kde se v nás berou dobré a špatné myšlenky. Musíme rozlišovat myšlenky, které jsou od Boha, a které jsou od Ďábla, vždy to není tak úplně jasné. Kdo nechtěl sedět a poslouchat přednášku, mohl si vybrat nějakou sportovní aktivitu, vyrobit si v ručních dílnách tričko či šátek, nebo navštívit nějaký koncert - nabídka byla opravdu bohatá. Celkem jsme mohli slyšet asi 20 kapel s křesťanskou hudbou. Nejvíce jsme se všichni těšili na Koncert pro Haiti, kde byl vstup zdarma. To, ale neznamenalo, že jsme nemohli přispět, po celý koncert běhali mezi námi lidé s kasičkami. Nejdříve vystupoval Slovák Richard Čanaky, mimo jiné autor hymny tábora. Po něm nastoupila americká zpěvačka Rebecca St. James. Za desku „Pray“ (Modli se) získala cenu Grammy (prestižní hudební cena v USA). Musím říct, že její slova byla povzbuzující a inspirativní, byla hrdá na to, že reprezentuje křesťanskou hudbu. Při bohoslužbě a hlavním programu zpívala schola Credenc, která se střídala s brněnskou scholou.

Pochvalu si určitě zaslouží i organizátoři. Nikdy jsme neměli nějaký velký problém se někam dostat, jen jsme byly, na můj vkus, ubytovaní hodně daleko od Klokot. Ale asi nám to prospělo, alespoň jsme se každý den prošly. Líbily se mi informace, pořadatelé takto nudnou, ale nutnou věc, odlehčili vtipnou znělkou a přidali postavičku ve žlutém (igráček), který se na nás šklebil.

Asi každý z účastníků něco očekával, když jel do Klokot. Myslím se, že tábor nikoho nezklamal. Líbilo se mi tam, protože jsem tam byla mezi samými příjemnými lidmi. A pak tam také byla úžasná atmosféra. Úžasné byly písničky. Asi se nedá zapomenout na to, když 6000 lidí najednou zpívá tleská do rytmu, skáče. Bylo to super. Docela mě mrzelo, to že jsem odjížděla už v pátek (tábor končil v neděli). Přišla jsem o sobotní vigilii. Viděla jsem, jak všichni stáli v noci a drželi svíčky, to musel být pěkný pocit. I přesto si myslím, že to byl nejlepší tábor, kde jsem byla.“                                                                                  Monika Malkusová

Poděkování za pomoc misiím skrze Papežská Misijní Díla v r. 2006.

„Milí přátelé, chtěl bych Vám upřímně poděkovat, že jste i v minulém roce prokázali svoji lásku k misiím, ať už svými modlitbami, osobním nasazením nebo finančním přispěním. Skrze PMD jste věnovali přes 25 mil. Kč, což je o 6 mil. Kč více než předchozí rok. Nedávno jsem navštívil asi třetí nejchudší zemi světa, africkou Malawi, kde ze 13 mil. obyv. je 1 mil. sirotků. Jejich rodiče zemřeli na AIDS, malárii nebo podvýživu. Viděl jsem na vlastní oči, jak se naše pomoc dobře využívá a dostává právě k těm nejchudším. Kromě Malawi jsme díky Vaší štědrosti mohli pomoci ještě do dalších 8 zemí, např. Indie, Ugandy, Peru a Bangladéše. Vaše dary z Misijní neděle na Dílo šíření víry umožňuje např. stavbu kostelů, nákup aut a podporu katechetů. Sponzorovali jste i bohoslovce a životně nutnou pomoc zahrnující výživu, studium, katechezi, lékařskou a hygienickou péči pro více než 47 tisíc dětí. Jménem chudých Vám ze srdce za vše děkuji a spoléhám na další spolupráci s Vámi. Sám Ježíš, kterého se tímto osobně dotýkáte, Vám jistě Vaše misijní úsilí odmění.                              P. Jiří Šlégr, národní ředitel PMD